PROTISVĚTLO
Další prvek charakteristický pro fotografickou tvorbu Ladislava Sitenského je zobrazování výjevů v protisvětle. Jedná se většinou o snímky proti slunci, nebo v interiéru proti jinému světelnému zdroji. Světlo může být přímo směrem proti fotografovi, nebo trochu ze strany, světelný zdroj může a nemusí být na snímku viditelný. Snímky tohoto typu bývají velmi kontrastní a mají hluboké stíny. Osoby proti světlu mají často jen světelnou konturu obrysu a dlouhé, tmavé, šikmé stíny. Většinou nejsme zvyklí pozorovat výjevy takto, takže snímky tohoto typu mívají velmi působivou světelnou atmosféru. Práce s protisvětlem tak umožňuje fotografovi ozvláštnit charakter i jinak třeba nepříliš zajímavých motivů. Obzvláště v případě černobílých fotografií může být protisvětlo významným skladebným prostředkem — skladba černobílého obrazu využívá linií, tvarů a tónů mnohem víc než fotografie barevná.
Fotografování v protisvětle klade zvýšené nároky na techniku snímku. Světlo, které dopadá přímo do objektivu fotografického přístroje, vytváří většinou nežádoucí reflexy na čočkách a vnitřních plochách objektivu a může tak zahalovat celý obraz nežádoucím závojem. Ladislav Sitenský pořizoval často dokonce i snímky s plným sluncem přímo v záběru. Záměrně k tomu volil méně členité objektivy. Měl zkušenosti, že když fotografuje krajinu se Sluncem s předělaným fotoaparátem Moskva s objektivem Angulon dosáhne lepších výsledů než s moderními objektivy, které mají sice vícenásobné antireflexní vrstvy, většinou jsou ale složené z více optických členů.