DUNKERQUE 1944-1945

Po pádu německé pevnosti Le Havre 12. září 1944 podlehli spojenečtí stratégové optimismu a předpokládali, že stejně snadným úkolem bude i dobytí dalších německých opěrných bodů u kanálu La Manche. Obsazení přístavu Le Havre během osmačtyřiceti hodin bojů ovšem bylo více výjimkou a ojedinělostí, než něčím, s čím mohli vojenští velitelé počítat. Nehledě na tuto skutečnost, již 13. září 1944 se mezi spojeneckými veliteli v rámci 21. skupiny armád rozeběhla čilá korespondence, jak naložit se zbylými německými opěrnými body. Velitel 1. kanadské armády generál Henry Duncan Graham Crerar byl dokonce přesvědčený, že přímo během postupu lze dobýt také Boulogne, Calais a Dunkerque. Neúspěch při prvním pokusu o dobytí Boulogne přičítal slabému vedení útoku.

Velitel 21. skupiny armád, maršál Bernard Montgomery, zpočátku neměl námitky proti Crerarovu návrhu, ovšem později došel k závěru, že je přednější nejdříve dobýt Calais, zvláště kvůli okolním německým dělostřeleckým bateriím, které stále ještě mohly ohrožovat lodní dopravu v celé šíři kanálu La Manche. Jednotky kanadské 1. armády se proto zapojily nejdříve do bojů o město Calais. Tato operace dostala krycí jméno Undergo. 3. kanadská pěší divize skutečně 1. října 1944 francouzské přístavní město osvobodila.

V souvislosti s vývojem situace a upřednostněním dobytí Calais vydal 15. září 1944 maršál Montgomery rozkaz, aby se dobytí Dunkerque nevěnovala taková pozornost a kanadská první armáda se přichystala na operaci proti belgickým Antverpám. Stejný den a den následující také dostaly všechny pěší brigády kanadské 2. pěší divize – 4., 5. a 6. – rozkaz k přesunu do prostoru Antverp.

Generál Charles Foulkes, velitel kanadské 2. pěší divize, dostal večer 16. září 1944 posilu v podobě speciálních jednotek – britské 4^th Special Service Brigade – které měly nahradit odvelené kanadské jednotky. O den později začaly zaujímat pozice kolem „Festung Dünkirchen“ také jednotky těžké protiletadlové brigády britské královské armády 107 H. A. A. Brigade. Obě tyto jednotky byly přechodně podřízeny velení kanadské 2. pěší divize. Britští námořní Rangers z 4^th Special Service Brigade přebírali prostor od rána 18. září 1944. Ještě téhož dne se mohly kanadské 5. a 6. pěší brigády přesunout ve dvou etapách do prostoru Antverp.

Spojenecké velení zjevně stále nevědělo, co s německým opěrným bodem Dunkerque udělat. Dne 23. září 1944 dostal brigadýr Bernard W. Leicester, velitel 4^th Special Service Brigade, rozkaz od generálporučíka Guye Granvillea Simondse, zatímního velitele kanadské 1. pěší divize, k přesunu do Nizozemí. Novým úkolem této brigády bylo dobytí ostrova Walcheren. Brigádu nahradila 154 Infantry Brigade ze sestavy britské 51 (Highlands) Division. Samotné převzetí prostoru kolem Dunkerque se uskutečnilo v noci z 26. na 27. září 1944.

Ještě 30. září 1944 se přesunul z prostoru Calais k Dunkerque kanadský těžký protiletadlový pluk 2 Canadian H.A.A. Regiment, který byl již dříve součástí 107 H.A.A. Brigade, pouze se jako jediná součást této brigády dostal do oblasti Dunkerque až se zpožděním.

V městečku Loon-Plage měl štáb prapor 1^st Black Watch, v městečku Bray-Dunes prapor 7^th Argylls a v Ghywelde prapor 7^th Black Watch. Dva posledně jmenované prapory musely čelit v noci z 26. na 27. září 1944 prudkému německému útoku. Během působení 154 Infantry Brigade se uskutečnila výměna zajatců, raněných a evakuace civilistů z Dunkerque. Francouzský Červený kříž vyvolal iniciativu, na základě které souhlasilo kanadské a německé velení s uzavřením dočasného příměří mezi 18. hodinou 3. října 1944 a 6. hodinou ranní 6. října 1944. Účelem tohoto příměří byla evakuace francouzských civilistů a raněných spojeneckých vojáků z Dunkerque, k níž mělo dojít mezi 6. hodinou ranní 4. října 1944 a 18. hodinou večerní 5. října 1944. Později byla doba pro evakuaci prodloužena o čtyři hodiny do 22. hodiny 5. října 1944. Podle různých zdrojů přepravilo 218 spojeneckých nákladních automobilů z Dunkerque do zázemí 17 500 až 18 500 civilistů, mezi nimiž bylo přibližně 150 raněných německých i spojeneckých vojáků. Kolem osmi tisíc civilistů vojáci neprodleně přepravili vlaky do oblasti Lille, ostatní zatímně umístili v regionu, kromě přibližně pěti set civilistů, kteří zůstali v Dunkerque. K evakuaci můžeme připomenout, že se uskutečnila přesně v mezích rozkazů německého velení, které již koncem září 1944 upozornilo velitele obležených pevností, jaké nesnáze může způsobit zásobování civilního obyvatelstva a doporučilo všechny civilisty z „Kanalfestungen“ poslat ke spojeneckým vojskům.

První jednotky Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii dorazily do prostoru Dunkerque v poledních hodinách 6. října 1944. Prostor Čechoslováci definitivně převzali od 154 Infantry Brigade v noci ze 7. na 8. října 1944 a v noci z 8. na 9. října 1944. Britská brigáda se přesunula do oblasti města Sint-Oedenrode v jižním Nizozemí. Od 9. října 1944 až do konce války byly všechny jednotky v okolí Dunkerque podřízeny velení Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii.